První rektor MUNI a ministr financí zemřel v zapomnění

Právník a národohospodář a také člověk, který se s dalšími zasadil o vznik Masarykovy univerzity. To byl Karel Engliš, který v listopadu 1918 předložil jako poslanec návrh na zřízení druhé české univerzity a stal se i jejím prvním rektorem.

Engliš byl jednou z nejvýznamnějších osobností meziválečné měnové a finanční politiky. V roce 1880 se narodil v Hrabyni u Opavy do rodiny řezníka. Byl jeho devátým dítětem a musel si svá pozdější studia hradit sám. Po opavském gymnáziu vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy a svou vědeckou kariéru začal na brněnské technice, kde byl v roce 1911 jmenován mimořádným a osm let později pak řádným profesorem.

Spolu s Františkem Weyrem a Aloisem Jiráskem se podílel na vzniku Masarykovy univerzity a stal se také jejím prvním rektorem. Výuku na dnes druhé největší univerzitě v Česku slavnostně zahájil 11. listopadu 1919. Byl profesorem národního hospodářství na právnické fakultě a dvakrát stál také v jejím čele jako děkan.

Výrazně se angažoval v politice a jako významný národohospodář zastával v meziválečném období nejdříve post ministra financí a později byl také guvernérem Národní banky Československé. Významně přispěl především ke stabilizaci tehdejší koruny, přišel s novou koncepcí státního rozpočtu a zejména vytvořil teleologickou národohospodářskou teorii. Ta spočívala v myšlence, že k plnému pochopení ekonomických jevů dojdeme jen, budeme-li v chování všech subjektů hospodářství – státu, podniků, bank, ale i jednotlivců – sledovat určitý účel a cíl, ke kterému by chtěli dospět.

V roce 1939 přešel na Univerzitu Karlovu a po druhé světové válce se stal na krátký čas jejím rektorem. Ve funkci byl od prosince roku 1947, ale po únorovém převratu abdikoval a kvůli nátlaku se stáhl z veřejného života. Jeho dílo bylo kritizováno a spisy byly vyřazovány z knihoven a nakonec byl nucen se vystěhovat z Prahy. Umřel v ústraní a chudobě v rodné Hrabyni roku 1961. 

V dubnu roku 1947 ještě získal čestný doktorát Masarykovy univerzity. Většího ocenění této osobnosti a jejího díla ale došlo až po roce 1989, kdy byl například 28. října 1991 in memoriam vyznamenán Řádem T. G. Masaryka za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva.